Krásné odpoledne všem přeji,
včerejší den byl opět velice namáhavý, Hned ráno po snídani jsme vyrazili na Arlington Cemetery, podívat se, jak tento známý vojenský hřbitov vlastně vypadá. Po cestě jsem těsně u hřbitova popletl jízdní pruhy, místo šestým jsem jel pátým pruhem a ouha, skončili jsme opět na špatné straně řeky. Naštěstí navigace nezaváhala a na místo nás dovedla.
Dále jsme pokračovali ranním dopravním provozem do Steven F.Udvar-Hazy Center (hangár patřící Smithsonian National Air and SPace Museum), kde bydlí hlavní hvězdy naší návštěvy, raketoplán Discovery, SR-71 Blackbird, německý proudový bombardér z 2. světové války Arado Ar-234 a taktéž něměcký Messerschmitt Me 163 Komet s raketovým motorem. A návštěva předčila všechna má očekávání! Těch letadýlek a tolik raritek a pravá Enola Gay!!!!!!! Jedno letadlo se líbilo i Terce, bylo růžové♥
Pak následoval návrat na hotel proložený prvním čerpáním benzínu a návštěvou pravého amerického obchodního domu... Lidl... No, sandwich jsme si tam nekoupili, tak jsme vzali jen zlevněné vody a fičeli. Jo a při nákupu benzínu jsme nejprve zajeli k benzince Costco, která měla nejlevnější benzín široko daleko, jen jsme hned vzápětí zjistili, že ty cedule Member enter only mají jakýsi význam. Platební karta nás sice fungovala, ale členská karta na tuto slevouvou benziknu nám pochopitelně chyběla. Inu, chybami se člověk učí.
Z hotelu jsme vyrazili na drudou část Smithsonian National Air and Space Museum na National Mall. Měli jsme timed ticket na 14:00, šli jsme na čas a říkali jsme si, to je v pohodě. No, nebylo, u vchodu nás přivítala asi 300 metrů dlouhá fronta lidí čekajících na vstup. Naštěstí ve dvě hodiny otevřeli vchod a celá ta masa lidí, včetně nás, se do muzea nějak vešla. Ve srovnání s hangárem to byla takové chudší a více pro děti, ale jedna hvězda veliká se tam přeci jen nachází. Jediný, pravý a nefalšovaný Wright Flyer z roku 1903, první plně ovládatelné letadlo světa s posádkou, poháněné motorem a schopné urdžitelného letu. A stál jsem od něho kousíček♥
Po tomto zážitku nastal čas doplnit energii a kam v centru Washingtonu vyrazit jinam, než k Sami's Hot Dog Cart, což je vozík s párky v rohlíku, pyšnící se na Google Maps hodnocením 5 z 5ti hvězdiček a 1150 recenzemi. V dnešní entitled době plné internetových specialistů na cokoliv téměř neuvěřitelné. A párečky nezklamaly a byly velmi dobré. Mňam. Byly tak dobré, že jsme si dali ještě nášup. Protože párky jsou nejraději v páru. I v bříšku☺
Tehdy a tam jsme se s Terkou shodli, že na další muzeum nebo galerii nemáme již ani chuť a ani sílu a že se raději projdeme kolem Tidal Basin. Vyrazili jsme tedy směrem Lincolnův památník, zastavili jsme se ale na památníku 2. světové války, kde jsme se schladili a okoupalli nohy v jezírku. Říkal jsem vám, že včera bylo jasno až polojasno a asi 32 stupňů ve stínu? Neříkal? Tak bylo a v rozpáleném městě SUPER.
Pak jsme již došli k památníku, který bohužel zrovna prochází rekonstrukcí (pro památník bohudík, pro turisty bohužel) a který byl zcela obležen turisty. Na pańa Abrahama Lincolna jsme se podívali a pokračovali dále na památník Martina Luthera Kinga. Tam byla pro změnu záplava povinných školních výprav. Ty byly mimochodem všude, na Arlington Cemetery, v muzejích i na památkách. A nevím proč, ale děti si to zjevně neužívaly. Tolik smutných a otrávených pohledů na jednom místě jsem dlouho neviděl. Vystihla to holčička, která byla s maminkou v technickém muzeu a maminka se jí svým tyupickým americkým nadšeným hlasem ptala, "Honey, isn't this museum great?" a holčička tím nejotrávenějším a nejsmutnějším hlasem na světě odpověděla "Yeeah"☺
Poslední dvě zastávky byl památník FDR (Franklin Delano Roosevelta) a Jeffersonův památník. Byli jsme už úplně zničení, takže jsme už jenom přes obchod s potravinami došli na hotel, dali si sandwich a pivo a usnuli.
Dnes nás čeká cesta do Gettysburgu, ale má pršet, tak možná budeme jen odpočívat místo procházky.
Martin a Terka
Žádné komentáře:
Okomentovat