Ahoj,
zdravíme vás všechny a přidáváme další část blogu. Jsme opět ve skluzu, ale za každý den je jeden příspěvek, nepřeskočíme žádný. Nyní jsme již v klidu v Page v Arizoně a dopisujeme☺
Takže, Dubois. Tam se nám ještě večer stala taková věc. Rozbila se nám totiž klika na dveřích od chatičky a nemohli jsme ven. Naštěstí mají chatky i zadní východ, tak jsem to hned nahlásil správci. Ten si nejprve myslel, že jsme se jen zamkli, ale pak musel uznat, že mám pravdu a že je to rozbité. Nabízel nám hned výměnu dvěří a nebo jinou chatku, ale byli jsme tak unavení, že jsme nic z toho nechtěli a byli v pohodě se zadním vchodem.
Ráno jsme dostali neavizovanou snídani spočívající z kávy a muffinů, já si pokecal s postarší paní recepční a vydali jsme se na cestu, máme ji totiž dalekou. Ještě jsme se v Dubois stavili pro benzín a tradá. Jo, a mají tu banku, která se jmenuje Bank of Jackson Hole. To asi na Dubois sedí☺
Ale vlastně se nám tu líbilo a v té chatce bylo spousta věcí, co chyběla i v těch lepších. Třeba hadra na boty/kolo/auto. A hned za Dubois bylo tankové muzeum, na chvilku jsme se tam zastavili, protože po všech těch parcích už mám technický absťák☺A mají tam raritní M50 Ontos, samohybný vícenásobný bezzákluzový kanon z doby války ve Vietnamu♥
Krajina Wyomingu se krásně vlní, hory a kopce prozatím ustupují pláním a pahorkům, z prérie vystupují červené erodující skály. Jsme rádi že pomalu z té zimy ujíždíme, i když v Dubois v noci mrzlo a ráno bylo asi 8 stupňů.
Po cestě jsme narazili na práci na silnici, to se ale děje každý den a tentokrát jsme na naší scenic byway čekali docela dlouho. Byli jsme druzí v pořadí a pan silničář, co tam stál s cedulí STOP/SLOW si přišel pokecat i s námi. Já byl nadšený, Terka méně☺ Ptal se odkud jsme a co tam děláme a pak nám řekl, že je z Louisiany, je tesařem a silničářš dělá jen dočasně. A že si máme zajet do New Orleans na nejlepší jídlo ze všech států Unie.
Po chvíli pro nás přijelo pilot car a provezlo nás stavbou, všude okolo se pracovalo, po silnici jezdili náklaďáky, bagry a válce. Pustil bych si hudbu, ale jakou. Jasně, mám stažený svůj vlastní výběr vojenských pochodů, na to mám chuť. Terka už menší a prohlásila, že neví co je horší, zda tohle, nebo Mirkovy dechovky.
Skalisté hory, což je součást pásma Kordiller, se táhnou v dáli kolem nás na všechny strany. Jsou mnohem širší než Alpy, člověk skrze ně může jet dny, než je na šířku přejede.
Po hodinách jízdy se opět blížíme k horám, přejíždíme hranice Colorada a stoupáme serpentinkami. Je to krásná točitá silnice a jízdu si užívám. Stoupáme do Cameron Pass, který je ve výšce 3132 metrů. Po cestě zastavuji u sjezdu do místního parku/kempovacího místam abych se trochu protáhl a okysličil. Platí se tu za vjezd k řece zajímavým způsobem, člověk si vezme ze skříňky u cesty obálku, dá do obálky 10 dolarů a vezme si nálepku, kterou si dá za sklo. Dost old school off-line způsob placení☺
Při následném sjezdu se Terce udělalo dost špatně, protože tyhle vracečky a houpačky moc nedává, ale co naplat, Buick Enclave s posádkou a zavazadly musí projet!! Snažím se alespoň více brzdit do zatáček a před hupy na cestě.
Jsme v pořádku v údolí a ukrajujeme posledních pár desítek mil do Boulder-Louisville, kde jsme ubytovaní. Jsem mrtvý, dnes to bylo fakt dlouhé, asi 440 mil, zítra máme lepší cestu dál přes hory a jen asi 306 mil.
Večeři jsme se zmohli jen objednat si na webu z místní restaurace DJ's Watering Hole nachosky, tofu masala a buffalo křídla. Vzali jsme si to s tím, že si tam dojdeme. Došli jsme, počkali, došli na pokoj a zjistili, že z nachosek nám dali jen maso a omáčku, lupínky a avizované olivy a salát chybí. Vracím se tedy zpět, říkám číšníkovi, že máme jen maso a omáčku a zbytek chybí, odbíhá do kuchyně a vrací se s dalším pytlíkem, že to kuchyně pokazila. Fajn, takže zpátky na pokoj, kde po rozbalení zjišťujeme, že sice jsme dostali lupínky, ale olivy a salát stále chybí. Znovu jsem tam nechodil, ale jsou to ojeby, okrádají lidi na donáškách a vyzvednutích. Taky jsem jim to v recenzi na Google pořádně osolil.
Terka mezitím z tofu masala znechuceně vybírá kousky cibule, kterou nesnáší a stěžuje si, že to je dost pálivé. Tyhle vlastnosti pro změnu v nabídce avizované vůbec nebyly. Nakonec jsme snědli jen asi polovinu, protože to ještě ke všemu nebylo vůbec dobré a zbytek házíme do pytle a odnášíme ven. A ještě nás vytrolil kohoutek Temptrol v koupelně, člověk by točil doprava po směru, i ty šipečky k tomu vedou, ale ne, doleva. Jen to bylo tak utažené, že to nešlo…
No co už, první failíček. To jsme ještě nevěděli, co nás čeká druhý den.
Jinak ale ubytko celkem ujde a ráno stejně hned jedeme, tak se ani moc nevybalujeme. Snídani už obligátně vynecháváme. Taky dost hubneme. Tím jak dost chodíme, ráno moc nejíme, přes den sušené maso v autě na doplnění bílkovin a večer spíše něco menšího, tak se nám smrskávají žaludky a pásek zapnu o dírku menší. Terka to má dost podobně, kdo by to byl řekl, že do USA se pojede na hubnoucí kúru☺
Takže páčko a zase příště,
Martin a Terka
Žádné komentáře:
Okomentovat