Badlands National Park

Ahoj doma,

omlouváme se za chybějící příspěvky na blogu, poslední tři dny byly náročné, s dlouhými přejezdy a národními parky. Tak se snažím dopsat blog v 5 hodin ráno☺ Budeme postupně dopisovat.

Hotelové a motelové snídaně nám už lezou krkem. Je to stále to stejné, rozšlehaná vajíčka homogenní nažloutlé barvy vlitá do formičky, plátek mletého vepřového, kuřecího případně krocaního masa, alternativně to stejné maso jako klobáska, občas slanina nebo brambory. Výjimečně mini omeletka nebo muffiny. Padlo tedy rozhodnutí, že i když máme snídaně v ceně, začneme více chodit ven na snídaně.

V Murdo v Best Westernu jsme se na snídani opět střetli s partičkou mexikánců z odpoledne. Po večerní kalbě u bazénku jsou kluci ale nějací pobledlí a nemluvní. Patří jim to☺

Vzhledem k tomu, že na motelu opravdu nebylo co dělat, pokoj trochu smrděl a Terka se tam vůbec necítila dobře, jsme se rozhodli, že vyrazíme na cestu co nejdříve. Ostatně, dnes nás čeká první nároďák, Badlands National Park. Takže jsme se kolem půl osmé sbalili, zajeli s autem na benzinku k doplnění paliva a omytí čelního skla a hurá na cestu.

Do parku to bylo ještě asi 60 mil a cesta po interstate dálnici hezky ubíhala. Krajina je krásná prérie, občas z ní vykukují skály a nebo oblé kopečky, občas jsou v krajině jezírka, okolo kterých se pasou krávy. Po cestě bohužel došlo k události, se kterou jsem nepočítal, respektive počítal, ale až odpoledne v Rapid City. Došlo k přejezdu časového pásma, které je v jižní Dakotě uprostřed státu a ne na hranicích. To musel vymyslet raketový inženýr v oboru "sraní lidí a uživatelsky nejvíce nepřívětivá řešení"☺ Takže do naší první destinace, což je muzeum bývalého raketového sila mezikontinentálních balistických střel Minuteman, jsme dorazili ve stejnou chvíli, kdy jsme odjeli z Murdo. Magic, we travel through space and time.

A to bohužel znamenalo, že Minuteman Missile National Historic Site Visitor Center ještě nebylo otevřené a 15 minut se nám čekat nechtělo. Rozhodli jsme se tedy, že se sem vrátíme cestou do parku, je to hned naproti vjezdu a zajeli jsme si na další destinaci, podzemní Delta-01 Launch Control Facility, kam se nám ani nepovedlo koupit lístek, nejen kvůli zájmu výrazně převyšujícímu poptávku, ale také kvůli s námi nekompatibilním časovým slotům. Jedna návštěva probíhá dopoledne a druhá odpoledne. Takže vstup do podzemního velína, který obsluhoval propojených 10 raketových sil jsem si alespoň vyfotil. Ale nevadí, ještě nám zbývá Delta-09 Minuteman Missile Silo, což je raketové silo s deaktivovanou raketou Minuteman, bez betonového krytu sila a s prosklenou stříškou kryjící silo a střelu. Tak si alespoň udělám fotku tam.

Neudělal, protože raketové silo pro změnu otevíralo v 9 hodin ráno a my jsme tam byli asi ve čtvrt na devět. OMG. Stál jsem u plotu s fabkou, k silu to bylo asi 15 metrů a prostě smolík. Úplně všechno zle, kdybychom počkali těch 15 minut u visitorského centra a to si prošli a pak jeli sem...☺ No, nevadí, není všem dnům konec a raketu jsem ostatně viděl celou v Daytonu v leteckém muzeum. Takže zpět visitorské centrum, prohlídka, záchody a hurá do Badlands.

Přijet ráno v 9 hodin byl dobrý tah, na vjezdu nebyla žádná fronta a zatím bylo minimum lidí. Konečně jsme si koupili kartičku America The Beautiful za 80 dolarů, která nás v tomto roce opravňuje k neomezenému počtu návštěv všech federálních parků, což je super, protože těch parků a lokací s placeným vjezdem máme po cestě asi 15 a všude je vstupné za auto 20-40 dolarů. Takže úspora veliká a kartička platí pro auto a 4 lidi, za parky už nebudeme tedy platit nic. Park Ranger se potěšil, že jsme z České republiky, byli jsme letos jeho první Češi ♥ Dostali jsme i mapku a hurá na cestu.

Badlands je místo uprostřed prérie, kde za rok spadne méně než 25 cm vody, z okolní krajiny se zvedají vyprahlé skály a pahorky s rozeklanou a divokou krajinou za nimi. V kontrastu s modrou oblohou a zelenou okolní krajinou to vypadá úchvatně. V okolní krajině všude žijí prairie dogs, což jsou místní sysli. Jsou to takové ty potvory co mají vyhrabané nory a okolo vchodu hromádku, na které sedí a hlídkují. Terka byla nadšená a hlásila je slovy Jéééé, ňuňušci. Problém je, že ňuňuškem je všechno, od sysla, přes telátka až po medvíďata. Takže vždycky musím zpozornět a poznat, o jakém zvířeti se právě bavíme☺

Slunce venku nabíralo na síle, bylo jasno a asi 26 stupňů ve stínu a já se neprozřetelně nenechal namazat. Takže jsem se samozřejmě spálil☺ Ale tahle návštěva byla hlavně takové popojíždění autem, to vedro bylo opravdu úmorné a vlastně všude vede silnice, kdy si jen vystoupíme, kousek se projdeme a jedeme dál. Zkoušel jsem i panoramatické fotky na foťáku, nějaké jsem sem dal, budu rád za komentář, jestli se vám líbí a mám pokračovat.

Po průjezdu parkem nás čekalo asi ještě 100 mil do cíle, Terka spokojeně usnula a já se kochal. Naštěstí ne jako pan doktor z Vesničko má, středisková a dojeli jsme v pořádku.

Měli jsme ještě jednu zastávku a to, podle velikosti přilehlých parkovišť a množství lidí, pomalu posvátné americké místo, Mount Rushmore National Memorial, což jsou sochy 4 prezidentů vysekané do skalního úbočí. Je to hezké, ale jestli ta půlhodinová zastávka stála za 10 dolarů za parkování, to tedy nevím. Ale byli jsme tam!!

Pak jsme již jen dojeli zpátky do Rapid City na ubytko. Po předchozím zážitku bylo celkem dost dobré, mělo otevírací okno a prostorný, prosvětlený pokoj. Tak prima. Měli jsme hrozný hlad, protože v parku samozřejme nic nebylo a cestou z něho vlastně také ne a na večeři jsme si zašlo do blízké pizzerie Marco's Pizza pro jídlo a vzali si dvě velké pizzy na pokoj. Byly obrovské, z nadýchaného amerického pizza těsta a rozhodně by nám stačila jedna. No, jak znám snídaně, ještě mi přijde zbytek pizzy z lednice vhod.

Zítra nás čeká přejezd do Billings a pak už je Yellowstone National Park.

A ještě poslední věc, dnes jsme tu 2 týdny, uteklo to, ani nevíme jak. Ale ještě nám měsíc zbývá❤️

Martin a Terka