Hezké odpoledne,
zdravíme vás z cest Amerikou.
Přesně podle očekávání, snídaně už mi lezou krkem, tak jsem si dal jen kávu a trochu vajíček s klobáskou, Terka toast, sedli jsme si s tím ven na zahrádku a pak jsem na pokoji posnídal zbytek pizzy.
Potom nás čekalo sbalení se a nutná návštěva přilehlé čerpací stanice. Musíme nejen doplnit palivo ale urgentně umýt náš koráb v Car Wash Tunnel, protože vypadáme jako cikáni. Auto je celé zaprášené a zablácené, maska je mobilní pohřebiště hmyzu a bohužel i jednoho ptáka, který nám v rychlosti 80 mil v hodině vlétl před auto. Už jak tam letěl, jsem věděl, že to je jeho konec, že je moc blízko. Nejprve zmizel před maskou a ozvala se tupá rána, pak se za chvíli vynořil zpoza masky a jak rotoval vzduchem, tak nás přelétl. Tak snad to měl chudák rychle za sebou.
Takže car wash dopadl výborně, ještě jsem zajel k vysavači a vysál nepořádek nejen po nás, ale i po předchozích uživatelích. Lidé se k vypůjčeným věcem vůbec neumějí chovat. Nechápu, jak mohou ulepit interiér i v místech, kam se nedá dostat. Terka vyšmudlila displeje, přístrojovou desku a dokovací stanici na telefon a spokojeně jsme vyjeli.
Naší první zastávkou byl Black Hills National Forest. To je hornatá krajina hned za Mount Rushmore a skrz který vedla krásná cesta plná zatáček, vraceček, mostíků a tunýlků. Kde je můj Mustang??? Ale i tak to byl zážitek. Na nejvyšším místě přejezdu jsme zastavili na pár fotek, venku bylo příjemných 18 stupňů, profukoval větřík, já a všichni okolo mě v shortkách a tričku, Terka v kalhotách a mikině pobíhala kolem mě, aby se zahřála a silný poryv větru okomentovala tím, že už se těší, až si oblékne neprofouknutelnou bundu, nejlépe hned v autě, nikoliv až v Yellowstone. A tak si tu žijeme☺
Také jsme hned zmokli, to je jasné, že jak se umyje auto, tak začne pršet. Neva, alespoň to bláto na nás už není. Muchy samozřejmě zasraly okno hned po výjezdu z města.
Abychom mohli jet dál, museli jsme projet skrze Custer State Park a tam nastal zádrhel. Podstatné je to slovo State, znamená to, že se nejedná o národní ale státní park a kartička nám tam neplatí. A na místě se nedá lístek koupit, nikdo neobsluhoval. A tak jsme učinili zásadní životní rozhodnutí a prostě vjeli na černo. Je to jen asi 20 mil, tak to snad dobře dopadne.
Dopadlo, projeli jsme v pohodě. A ještě jsme si vyfotili nějaké místní kozy u silnice.
Krajina se krásně vlnila a jeli jsme po poloprázdných silnicích, kde jsem si i mohl dovolit trochu vyšší rychlost. Přejeli jsme do Wyomingu a okolo cesty pozorujeme změnu. Začínají se objevovat skály a všude okolo je červená půda, porostlá trávou. Je vidět, jak se posunujeme geograficky, vjíždíme více a více do vnitrozemí a roste naše nadmořská výška a zeměpisná šířka. Pomalu nás opouštějí stromy a i keře, trávy dostávají takový lehce unavený vzhled.
Indicije jsou jasné, blížíme se k horám. Těšíme se!! Na dálnicích a highways jsou na nájezdech za městečky všude závory a velké cedule s blikacími světly, nařizující otočit a vrátit se do města když blikají. To bude určitě kvůli sněhovým bouřím, tady nemá na pláních co ten vítr a sníh zastavit. A koukali jsme, že v zimě, která tu bývá od listopadu do března, klesají teploty pod minus 20 stupňů. Taková zimní krajinka.
Ve Wyomingu ve městě Gillette jsme si zašli na rychlý snack a potom na kávu do pojízdného stánku Wildheart Coffee Company. Amík za okýnkem se nás ptal, zda jsme místní, tak jsme ho vyvedli z omylu a překvapili ho tím, že jsme z Čech. Pak pro změnu překvapil on nás tím, že v České republice studovala před lety jeden semestr jeho sestra a že se za ní byl v zimě podívat a moc se mu u nás líbilo. A že jsme první Češi, co si u něho ve stánku kdy koupili kávu☺Terka si dala iced cappuccino a já si dal iced mocha s hořkou čokoládou a lískooříškovým syrupem a bylo to mňam. Opravdu platí, že Gillette je pro muže to nejlepší♥
Už je zase teplo, tak je i Terka spokojená, to jsem rád.
V Gillette jsme sjeli z interstate po kterém jsme chvíli jeli a vjeli do pustiny. Taková scenic byway pastvinami Wyomingu, kde nadmořská výška vystoupala až asi na 1500 metrů nad mořem. Uprostřed ničeho jsme projížděli městečkem Clearmont, kde jsme koukali, jak to mají vybavené, radnice, knihovna a Terka najednou, hele pošta. Tak jsme koukli a vypadala otevřeně, otočil jsem tedy náš koráb a šli jsme koupit známky. Máme totiž pohledy, ale ne známky. Uvnitř jsme zcela překvapili postarší paní, která si vyzvedávala balík a poštovní úřednici, paní poštmistrovou. Obě to byly starší dámy, pár let do důchodu a dali se s námi (se mnou☺) do řeči. Asi jsme byli první Čěši, dost možná Evropani, které tam kdy viděli. Ptaly se, co tam děláme, jak se žije v Čechách, odkud a kam jedeme a moc je potěšilo, že se nám opuštěná krajina Wyomingu líbí více než města na východním pobřeží. Hlavně paní s balíkem vypadala spokojeně a když jsem jí říkal, že máme doma všechno menší, zemi, města, hory i domy, tak utrousila, že to je dobře, že mrakodrapy nemůže ani cítit. Na poště seděl ještě jeden chlápek a ten na nás jen vyjeveně čuměl, nezmohl se ani na slovo. Popřály nám šťastnou cestu, rozloučily se a už jsme fičeli dál. Prostě jedna země, ale zcela rozdílní lidé. Tady je všechno pomalejší, nikdo se nikam nežene a hustota obyvatel klesla ze 7 tisíc na kilometr čtvereční asi tak na 0,01 na čtvereční kilometr.
Jo a když jsme šli na tu poštu, tak před ní bylo zaparkované auto s otevřenými okénky, asi aby větralo. Okomentoval jsem to tak, že se tu asi nekrade a asi patří někomu z pošty. Když jsem se pak díval na Google Maps na tu poštu tak guess what, na fotce tam stojí to stejné auto s otevřeným okénkem☺
Už vidíme hory, před námi se v dálce zvedají Bighorn Mountains. A je na nich sníh, nejen na vrcholcích, ale i na úbočí. Ale jsme ještě dost daleko. Každopádně, po těch dnech plání jde o vítanou změnu.
Po návratu do civilizace a na interstate jsme opět zmokli, ale to neva, znovu se nám smyly ty mušky z okna. Další zastávkou byl Little Bighorn v Montaně, poslední bojiště generála Custera. Byl to pěkný hajzl a asi si ten konec i zasloužil, jen potom tahle akce vyvolala ještě větší masakry indiánů, masakry typu "nasadíme Gatlingovy kulomety a šrapnelové dělostřelectvo".
No každopádně jsme do parku přijeli v 17:02, což bylo přesně 2 minuty po zavírací době. Do otevřené brány jsme ještě vjeli, ale tam nás hned odhalil a majáčkem vyblikal Park Ranger, který se tvářil dost nepřístupně, vystoupil a gestem nás vyhnal pryč. Bad luck, no, alespoň na chvíli jsme tam tedy byli☺
Dojeli jsme tedy na hotel do Billingu, Terka byla spokojená, že máme opět otevírací okna, která se tu moc nenosí a nebudeme v noci fučet klimatizací. Našla nám i restauraci poblíž, 406 Kitchen & Taproom, kam jsme si zašli na salátek (máme deficit zeleniny) a na hranolky s nasekaným stejkem jako zobání k pivu. Volili jsme místí craft beers z pivovarů okolo a byla moc dobrá. Jsou ale silná, mají kolem 6,5 % alkoholu. No, nechali jsme tam skoro 100 dolarů, ale byl to krásný večer, seděli jsme venku na zahrádce a až do noci bylo přes 20 stupňů. Paráda.
Zítra cesta do Yellowstone National Park.
Mějte se,
Martin a Terka
Žádné komentáře:
Okomentovat