Horská sedla a Yellowstone National Park

Hezké ráno,

po večeru v pivnici byla noc hrozná. Terka mi ráno říkala věci, které jsem údajně dělal, ve kterých se vůbec nepoznávám. Jestli jsem to vůbec byl já?? Že prý tam bylo prdění, říhání, chrápání, no to vůbec nevím, to není Marťa. Terka byla po probuzení snad unavenější než já a prohlásila, že už to nedává a cítí se, jako stará vyhořelá raketa. Jsem na ni pyšný, ty návštěvy technických expozic v ní přeci jen něco zanechaly♥

Musíme si dávat pozor na ta silná piva a nedávat si velká☺S obtížemi jsme se vykulili z pokoje a z plánů na návštěvu nedaleké kavárny s avokádovými toasty a kávou se šlehačkou nebylo nic, skončili jsme na hotelu. Bylo to překvapivě o něco lepšího standardu, měli tam omeletky a různé muffiny, tak jsme něco i pojedli.

Napřekvapivě se zpožděním jsme vyrazili na cestu, ještě předtím jsme ale doplnili palivo před odjezdem do divočiny. A koupili vodu do ostřikovačů, předchozí posádka nám totiž kromě zbytků jídla, které zanechala v autě, naopak asi vypila vodu do osřikovačů. Koupil jsem pětilitrovou pikslu a vešla se tam úplně celá, auto má velkou nádrž na všechno.

Jedeme na jihozápad a blížíme se k horám, rostou nám před očima. Po váhání, zda jimi projíždíme, je už jasné, že ano. Bezva, horská sedlíčka mám rád. Rychle stoupáme po klikaté silnici, stromy ustupují kleči a nakonec zůstává jenom ta tráva. I ta ale s přibývající nadmořskou výškou mizí a vjíždíme do země sněhu a ledu. Venku ledově fučí a je pod nulou. Okolo silnic jsou neroztáté závěje sněhu, horská jezera jsou celá zamrzlá. Stoupáme až na 3353 m n. m. a vichr se stává dost brutálním. Projevuje se to například tím, že nejdou otevřít dveře od auta, vytahuji větrovku, která se kolem mě nejprve obmotá jako zákeřná nestvůra, aby se mi vzápětí zákeřně vytrhla z ruky a pokusila odletět. Po pár fotkách se vracím jako nanuk zpět, startuji a ač je zařazený Drive a auto je mírně zkopce, odmítá se do protivětru pohnout. Honem pryč.

Sjíždíme z hor a na chvíli se dostáváme do Wyomingu. Kolem nás jsou už zase krásné lesy, řeky a vodopády. Vjíždíme zpět do Montany, abychom se o pár mil později zase vrátili do Wyomingu. Konečně přijíždíme do Yellowstone National Park, ukazujeme naši krásnou červenou kartičku, dostáváme mapku a jsme uvnitř. Yellowstone, tam jsme se vždycky chtěli podívat.

Je to tu krásné, divoká krajina, ostrá úbočí, strže, potoky a divoké řeky, širé pláně s trávou a sousta zvěře. Okolo silnic se pasou stáda bizonů a turisté okamžitě porušují pokyny rangerů, nezastavujte na silnici. Viděli jsme dokonce tři medvědy, jednoho grizzlyho a pak černou medvědici s malým medvídětem, kteří si to vykračovali pár metrů od aut. Neskutečné.

Míříme na Mammoth Hot Springs, což jsou prameny a jezírka, která stékají ze svahu a vytvářejí takové minivodopádky. Jenže chyba lávky, už když přijíždíme je mi z dálky divné, že nikde nic nepáří a nečadí. Mammoth Hot Springs jsou totiž již několik let vyschlé jako Tutanchamon. Je to poznat podle vzrostlé vegetace, která nahrazuje tu, která uhynula z vody plné minerálů.

Jsme z toho trochu zklamaní, toto na příbalovém letáčiku nebylo napsáno. No co, tak snad alespoň gejzíry.

Bohužel hned první gejzírové pole vypadá dost neaktivně, občas místy někde ze země stoupá pára a jeden gejzír se snaží a klokotá, ale to tedy vůbec není to, co jsme chtěli vidět. A na další gejzírové lokaci je to opět to stejné. Začínáme se smiřovat s tím, že gejzír neuvidíme a že si gejzírují jak se jim zrovna zachce. Podle mě je to ale celé jeden velký promakaný podvod a nic tu nefunguje proto, že vedení parku zapomnělo zaplatit za vodu a plyn k ohřevu vody.

Terka na mě po těchto neúspěších smutně kulila oči a že by chtěla zajen na Old Faithful, což je tady nejznámější a nejmasivnější gejzír. Chci ji udělat radost, tak přesunujeme některé body programu na následující den a děláme si zajížďku 26 mil tam a 26 mil zpátky. Po cestě všude to stejné, nikde žádný gejzír. A Old Faithful sice odfukuje jako 90 letá babička na schodech do prvního patra, ale to je asi tak všechno. A ještě se zkazilo počasí, obloha je potažená bílou přikrývkou a světlo vůbec není hezké. Jedeme na hotel.

Jenže ouha, musíme projet po jedné zpouhých 4 cest z parku a ta je zasekaná frontou automobilů, několik mil popojíždíme krokem, až se dostáváme k příčině problémů. Turisté zastavují na silnici a všude okolo a cosi sledují dalekohledy. A ač je všude zákaz zastavování na silnici, pokud není místo k zastavení, Yellowstoneský turista si zastaví na silnici s blinkrem a čeká, až se nějaké místo uvolní. Že za sebou blokuje několik mil automobilů? Tough luck...

Konečně hotel. Je to tu docela hezké, lepší, než jsme čekali. Pokoj je prostorný, nemají ale room service a ubytovali jsme se přesně tak, že už nestíháme vyprat a usušit, jen jedno z toho. Smůla. Díky, motoristi. Jinak se ale starají, hotel dělá každý den odpolední zmrzliny zdarma, mají hernu s fotbálkem, pár dalšími hrami a místností s Playstations a mají prostorné loby s pohodlnými koženými křesly a krbem. Hezké. A tu prádelnu mají zadarmo. A West Yellowstone je v Montaně, takže vždy, když vjíždíme do parku, tak zároveň i do Wyomingu☺

Z parku jsme zatím dost zklamaní, oba jsme si tu geotermální aktivitu představovali trochu jinak. Zvládli jsme s vypětím sil zajít do McDonalda pro burger s sebou, snědli jídlo a okamžitě usnuli.

Dobrou noc,

Martin a Terka