Ahoj čtenáři, zdravíme vás z Page,
dnes vstáváme už ve 4:45. Roztahuji závěsy a z postele slyším něco jako "sluníčko néé"☺ Doposud to byla vodička, teď už i sluníčko... Balíme se, vracíme kartičky a bez snídaně odjíždíme z hotelu. Jedeme totiž zase do té, co jsme byli předevčírem, na koblížek a bagel. Popovídáme si se vtipným panem majitelem, jsme první zákazníci, osobně nám připravuje bagels, přeje nám štastnou cestu a vyrážíme.
A teď se dostávám k autu. Když jsme si přebírali Mazlíka v New Yorku, měl okolo 87 % životnosti motorového oleje. Po očku jsem po naší cestě sledoval, jak tohle číslo klesá rychlostí 2-3 % denně a v duchu si počítal, že nám to asi nevyjde a někde za pouštěmi to budeme muset řešit. Dnes při odjezdu jsme na 10 % a nejbližší Budget je ve Flagstaffu na letišti, tak zkusíme tam.
Cestou do Bryce National Park jsme si zopákli moji cestu s Jakubem před patnácti lety skrze Cottonwood Canyon Road a je to tu stejně krásné, jako před lety. Opuštěná dezolátní krajina, poušť, prach, ostré skály a polní cesta občas vystlaná sopečným prachem. Super. Na těch 50 mílích potkáváme asi 4 auta, je to tu liduprázdné. Náš Mazlík projel tím vším krásně, i tou trochou blátíčka co tu zbylo po předchozích deštích a brodíkem malým; možná to bylo i tím řidičem??? Krajina je tu krásně barevná, všechno okolo je pozůstatkem erupce Yellowstoneského vulkánu, vrstvy postupně erodují a vytvářejí tuto divokou krajinu.
Na konci kaňonu, před vjezdem do Cannonville se před námi v dálce již rozprostírá Bryce Canyon a my pospícháme, blíží se mraky☺ Ještě projedeme městečkem Tropic, to odpovídá venkovní teplotě a jsme tam. Znovu vytahujeme naši hvězdu, kartičku America the Beautiful a vjíždíme do parku.
V kaňonu si hrajeme s mraky na přetahovanou o sluníčko, ale daří se nám volit zcela iracionální trasu, která vede ke dvěma výsledkům. Výsledek jedna, většinu výhledů jsme měli sluníčko. Výsledek dva, navigace TomTom se zcela vzbouřila a zresetovala. Neustála šikanu z naší strany, kdy jsme opakovaně ignorovali její pokyny jet na konkrétní bod jenom proto, abychom na ten bod odbočili přesně ve chvíli, kdy to vzdala a začala nás navigovat na další.
Je to tu krásné a Terka je spokojená. Skály se tu tyčí všude okolo nás jako výstražné prsty a oranžovočervená krajina je krásně kontrastní se zelenými borovicovými lesy a oblohou. Těm trpaslíkům, kteří to tu kopali to muselo dát hroznou práci. A přitom je to taková blbost☺☺
Na zastávce Natural Bridge potkáváme starší manželský pár z Brna, kteří přijeli do Kalifornie za dcerou, pracující na univerzitě a dáváme se do řeči na téma přátelská Amerika. Loučíme se a odjíždíme na další body, ještě se ale párkrát potkáme☺
Nejhezčí výhled se nám naskytl na Upper Inspiration Point, kam jsme se museli vyštrachat po velmi ostré stezce na velmi ostrém slunci. Spotřeba vody je v horku brutální, ale jsme dobře zásobení. Sice tu totiž jsou mraky, ale teplota šplhá ke 30 stupňům i tak.
Loučíme se s kaňonem a čeká nás dlouhá cesta do Flagstaffu, je to ještě 300 mil, skoro 5 hodin. Objíždíme park z druhé strany, skrze Dixie National Forest a Red Canyon. Jsou tu krásné červené skály, mezi kterými se vlní a točí silnice.
Postupně sjíždíme do nižších poloh, začínají se objevovat lesy a krajina se zklidní, skály ustupují pláním. Vracíme se na Page a dále pokračujeme znovu směr Grand Canyon, jen neodbočujeme do parku a jedeme dále na jih. Jsou to míle a míle, desítky mil opuštěné, skoro měsíční krajiny, která jen pomalu přechází do prérie.
Blížíme se k Flagstaffu, životnost motorového oleje nám klesla na 5 % a nad Flagstaffem zuří něco, co vypadá jako konec světa. Nakonec do té bouře vjedeme i my, ale naštěstí jen škrtáme její okraj, celá se posunuje k jihovýchodu.
Ozývá se i Mazlík, máme skoro prázdnou nádrž, chtěli jsme vzít až levnější benzín ve Flagu, takže bereme plnou a jedeme rovnou na letiště do Budgetu. Nikdy jsem si nemyslel, že se podívám na světoznámé Flagstaff Pulliam Airport☺
Bohužel, ač má Budget na Google napsanou provozní dobu do 18:45, přicházíme v 18:18 a u okýnka nikdo není. Ptáme se tedy paní vedle v National a ta nám sděluje, že parta z Budget odchází domů po příletu posledního letadla... Paráda. Tak to nám zítra hezky naboří plány.
Odjíždíme na ubytko, Highland Country Inn, kvalita motelu odpovídá jeho ceně, ale popravdě, není to tak hrozné. A dá se otevřít okno☺ Volám na zákaznickou linku, kde vysvětluji paní na druhé straně, že mi opravdu nechybí olej v autě, ale pouze jsme na konci životnosti oleje. Nakonec si rozumíme a dostávám na výběr dvě možnosti. Zajistím výměnu oleje a nechám si to proplatit a nebo výměna auta. Pochopitelně volím druhou možnost, protože tu opravdu nechci dělat servis a tím je rozhodnuto, Mazlík z Marylandu s námi do Kalifornie bohužel nedojede. Při prvních problémech jsme se rozhodli ho nechat utratit v Budget Car Rental Flagstaff Airport.
Odcházíme na večeři do nepříliš vzdálené street pizzerie Pizzicletta a ukazuje se to být výbornou volbou. Je pondělí a to mají slevu 50 % na lahve vína a máme i chuť, tak si bereme fajn Pinot Grigio z Itálie. Samozřejme po zkušenosti z Yellowstone NP s sebou všude taháme pasy, ale asi vás nepřekvapí, že je po nás nikde nikdo nechce. Jak poslední dobou málo jíme, tak si dáváme napůl předkrm, pizzu i zmrzlinu na konci a jsme zcela spokojeně najedení. Jídlo bylo fantastické, opravdu se snaží, mají pec na dřevo kam je ze zahrádky vidět, kmitá tam pizzař s pomocnicí, oba od mouky, tak to má vypadat. A to domácí gelato, to bylo opravdu moc dobré♥ Popovídáme si s přátelským číšníkem, který je nadšený z toho, že jsme z České republiky, jako malý u nás byl, ale nemůže si vzpomenout kde☺
Byl to hezký večer a spokojeně odcházíme na motel. Plány na psaní blogu opět berou za své. Očička se klíží, spinkáme.
Martin a Terka
Žádné komentáře:
Okomentovat