vítáme vás ze San Franciska, dnes máme volnější a pohodový den v San Francisku. Ráno jsme si pospali a nikam nepospícháme. A navíc, zcela náhodou, která opravdu nebyla plánovaná (žádný sarkasmus, ani mrkání očí), ale věděli jsme o ní, povedlo se nám to naplánovat tak, že volný den v San Francisku trávíme na asi největší americký svátek, Den nezávislosti! A to znamená jediné, vlajky a vlaječky všude a večer ohňostroj. Těšíme se.
Na osmou hodinu jsme si zašli do hotelového bazénu, kde mají od sedmi do devíti plavání jen pro dospělé, takže v klidu. Nikdo tu není a máme celý bazén a výřivku jen pro sebe.
Tady to máme bez snídaně, takže po deváté hodině odcházíme na snídani do blízké kavárny Scullery a dáváme si fantastické avokádové toasty s vajíčkem. Na tom na palec tlustém toastu z žitného chleba je celé avokádo! Mňam. Tak tohle nám bodlo.
Směřujeme do Chinatownu, cestou se pozdravíme s policistou na křižovatce, procházíme dračí branou a zvažujeme naše možnosti. Dnes totiž padlo zásadní životní rozhodnutí - musíme koupit další zavazadlo. Kromě toho, že nám naše věci nějak nakynuly, musíme také dovézt všechny ty různé mapky, latáčky, knížky a dárky (Jakub mi řekl, ať mu přivezu dar hodný velikosti našeho přátelství...)☺ Odpoledne zajdeme do Macy's a uvidíme, co mají za bagáž. Letenky máme v pohodě, oba můžeme mít dvě odbavená zavazadla (ale tahejte to přes celou Ameriku) a zítra na Hawaii máme i větší dovolená kila.
Směřujeme na vyhlídku Coit Tower, to je vyhlídková věž postavená v art deco stylu a je to docela ostrý stoupák. Po zvládnutí výšlapu se od paní, která se absolutně nadšená z toho, že jsme z České republiky, dozvídáme, že výtah nejede a těch 13 pater si můžeme vyjít pěšky, každý za 10 dolarů. No neberte to, když je to tak laciné. Takže ještě výšlap asi 245 schodů, je vedro a vlhko a lije z nás obou.
To jsem totiž neřekl, je tu krásně, počasí nám přeje. Jsme nahoře a výhled hezký, jen jsem nečekal, že budou mít všechny výhledy prosklené. Fotit se tedy moc nedá a tak z toho dusna utíkáme docela rychle zase dolů. To bylo docela drahé fitko☺ Na památku si kupujeme nákupní tašku, s tou budu flexovat v Praze☺
Jdeme na krabíky a lachtany na Pier 39, na to se Terka těšila celou dobu. Je to místo v zálivu u mola, kde jsou odpočinková místa pro lachtany. Terka celou Ameriku říká, že by chtěla vidět alespoň dva. A tohle přání se jí plní na 100 procent, jsou tu přesně dva, na místě, které je ze všech míst nejdále od mol☺ Kde jsou ti lachtani Marťo? Dočítáme se, že zrovna v době naší návštěvy jsou dospělí lachtani odplutí více na jih, kde se páří. Tak tomu se říká kolosální smůla, zrovna když jsme za nimi přijeli přes půl světa, odjeli lachtani na středoamerickou cruise za laciným sexem. Pfff....
Teď nás čeká pravý americký zážitek v Ghirardelli Experience na Ghirardelli Square, kam jdeme na kafíčko a zmrzlinku. Dáváme si zamraženou horkou čokoládu a obří pohár se zmrzlinou a brownies a je moc dobrý, ty kilokalorie hezky naskakují. Jen po těch stovkách vyšlapaných metrů vertikálně, co už dnes máme, to ani nebude poznat☺
Pokračujeme naši procházku couráním se po pobřeží (stále hledáme ty krabíky) skrze Great Meadow Park at Fort Mason. Je okolo poledne a je tu plno lidí, celé rodiny tu kempují na piknik v parku, všechno se tu chystá, lidé s vlajkami, lidé ve vlajkotričkách, lidé v kostýmech. Oni to tu prostě prožívají více, než my doma, asi i proto, že tolik těch svátků jako my nemají. A také jsou tedy výrazně větší patrioti.
Jdeme na Lombard Street, to je taková známá točitá ulička z kopce a je tu nechutně narváno. Dojít sem znamenalo přidat další desítky výškových metrů a mysleli jsme si, že uděláme nějaké fotky, ale není ani nic vidět, ani se nedá moc fotit. No co se dá dělat, scházíme to zpátky do Ghirardelli, koupit si nějaké čokolády. A zpátky to pojedeme na hotel takovou tou historickou tramvají co jezdí těmi strmými uličkami. Jen jsem už chvíli neviděl žádnou jet, snad je to ok.
Na konečné zastávce tramvaje zjišťujeme, že to není vůbec ok. Tramvaje totiž jezdily jen asi do dvou a nebo půl třetí a kvůli přípravám na ohňostroj už jezdit až do noci nebudou. Zbývají nám dvě možnosti. Buď cesta relativně v pohodě kolem mol a Chinatownem, ale s obrovským davem lidí, anebo přímo do toho krpálu, který jsme právě slezli. Nechávám volbu na Terce a vyhrává to krpál. Já Terezku miluju♥
Funíme s taškami do kopce, pak zase z kopce a zase do kopce. Mezitím začínají jezdit náhradní autobusy, ale jsme už blízko hotelu a Macy's, takže tohle bude pass. V Macy's hledáme oddělení kufrů a nacházíme ho označené v 7. patře u domácích potřeb. To by mohlo být. Výtah jezdí sporadicky, tak eskalátory. Vyjíždíme úplně do posledního patra nahoru a zjišťujeme, že je to tu taková IKEA, mají tu postele, povlečení, ručníky, jen ty domácí potřeby a kufry ne. Ptáme se paní a posílá nás na úplně opačnou stranu obchodního domu, do suterénu. Prima. Sporadicky jezdící výtah nám poskytuje zážitkovou zastávkovou jízdu.
Kupujeme krásný 25 palcový kufr Ricardo tmavě zelené barvy, masivně zlevněný ze 380 dolarů na 150 dolarů. To ujde☺ Teď zvládneme všechno v klidu zabalit. Vracíme se na hotel a provádíme kontrolní balení. Dle předpokladů je to ok. Teď máme taky chvilku oddechu, válíme se, chvíli píšu blog, ale usínám☺
Po sedmé hodině se vypoklonkujeme z hotelu a jdeme zase do Chubby Noodle na večeři. Dáváme si tantokrát jiné jídlo, objednáváme asi 5 různých věciček a ochutnáváme všechno. Mňam. Moc dobré.
Vracíme se do parku nad Ghirardelli v tom hrozném kopci, kde nám odpoledne po cestě jedna paní, když nás viděla náhodou odpočívat na lavičce, poradila, že odsud je nejlepší výhled na ohňostroj☺ Docela se ochladilo a ledově fouká. Na ohňostroj k zátoce směřuje snad celé město, včetně všech aut z okolí, kilometry od zátoky je nekonečná zácpa plná červených koncových světel.
Policie nekompromisně řídí dopravu píšťalkami a tohle je jedno z mála měst, kde mají chodci přednost. Takže řidiči sice nasraně troubí, ale to je asi tak všechno. Když se jeden pick-up truck plný namachrovaných blbečků pokusí projet, vypíská ho prdelatá černošská policistka tak, že se řidič raději tváří, že tam není☺
Pověstná sanfranciská mlha se valí od moře zátokou a dosahuje skoro až k nám. Úderem 21:30 začíná ohňostroj a musíme říct, že je opravdu hezký. Trvá asi 20 minut a mají i smajlíky a srdíčka (já viděl jen srdíčka, ale Terka i smajlíky poznala).
Je konec, zima a tma a jdeme domů. Těšíme se do postele a zítra na Hawaii.
Martin a Terka
Žádné komentáře:
Okomentovat