Ahoj, zdravíme všechny čtenáře,
víme, že doma trpíte vedrem, tak se s vámi podělíme o zážitek ze skutečné výhně. Dnes projíždíme Death Valley. Ale protože má být opravdu horko, rušíme některé naše výšlapy a spíše zvolíme americkou turistiku, všude autem a nechávat zapnutý motor.
Využíváme check-out v 11 ráno a jdeme si v 9 ještě zaplavat. Ještě sice nesvítí na bazénky sluníčko, ale voda i vzduch jsou teplé. Moc příjemný a odpočinkový pobyt. Pak už jen sbalit našich pár švestek a vyrážíme na snídani do kavárny Bad Owl Coffee Roasters, kde si oba dáváme nutella latte a avokádový toast. Tady prostě všude dávají tak dobrá, zralá a měkká avokáda, že by bylo hříchem to nevyužít.
Ještě také doplníme nádrž na maximum drahým nevadským benzínem, ve Walmartu kupujeme balík vody a hurá na cestu. Posléze ještě doplňujeme nádrž znovu na plno v dědine Pahrump, takové typicky americké jméno města.
Death Valley je ze všech čtyř stran obehnáno horami, které zadržují většinu vlhkosti, proto tam výjimečně prší. Krajina se postupně mění, pustne, stává se mrtvou. Jediné co roste jsou malé šedivé keříčky. Ještě před první zastávkou se zastavuji na čůrání na suchém záchodě na odpočívadle a málem umírám puchem. Honem pryč.
Naše první zastávka je Dante's View kam vyjíždíme klikatou silničkou a jistě to nemá s peklem nic společného. Kecám, má. Pohled do údolí je fantastický, prostředkem se táhne vyschlá pánev plná různých solí a všechno je zbarvené do šedočernobíla. Pozitivní ale je, že tady, ve skoro 1600 metrech to teplo není tak hrozné. Je tu příjemných 33 stupňů.
Trochu se projdeme na vyhlídku, pořizujeme pár fotek a pokračujeme. Je půl třetí a sluníčko začíná pálit. Další zastávky nám dávají ochutnat pravou místní atmosféru. Sjeli jsme již skoro na nulovou nadmořskou výšku a rozpaluje se to tu na nějakých 43 stupňů. Značně omezujeme pobyt mimo auto, nedá se ani dotknout země jak je rozpálená. Vzduch se tetelí, všechno je vyprahlé, mrtvé.
Zastavujeme se v návštěvnickém centru, kde se osvěžujeme, odměnou za ukázání kartičky dostáváme mapku a lístek za okno auta, že jsme cool platící návštěvníci a kupujeme Terce knížku o kaktusech. Svítí ji štěstím očička. V návštěvnickém centru svítí venku na teploměru 47 stupňů Celsia a je nesnesitelně.
Vyrážíme směr Badwater, což je solná pánev, kterou jsme viděli z Dante's View. Klesáme do nadmořské výšky 50 metrů POD hladinou moře a projíždíme si Artists Palette. Vedro je naprosto zdrcující. Auto ukazuje teplotu těsně pod 48 stupňů a silný vítr, vanoucí horký vzduch, ještě umocňuje nesnesitelné, všeobjímající a vodu vysávající horko. Po pár minutách venku máme popraskané rty. Vše ještě umocňují horké skály všude okolo, vracející stoupající horký vzduch zpět do kotle údolí. Také vzduch má tady, pod úrovní hladiny moře, vyšší hustotu a o to více se zahřívá. Smrt, pusto, doběla rozpálená výheň. Každá buňka mého těla křicí hrůzou a chce odsud pryč, ze spalujícího žáru mi běhá mráz po rukou a nohou.
Naší nejvyšší zaznamenanou teplotou je 49 stupňů Celsia. Ani nevystupujeme z auta, toto se prostě nedá. Nic takového jsem nikdy nezažil, je to neuvěřitelný, neopakovatelný zážitek. Každá zastávka venku znamená vypít litr vody. Když si tu fotku zvětšíte, tak teplota vzduchu je vidět na panelu za volantem.
Naší poslední zastávkou jsou písečné duny v sevorozápadní části údolí, kde již panují pohodové teploty okolo 43 stupňů. Ochlazuje se☺☺ Na dunách potkáváme skupinku Slováků, děláme jim fotku a chvíli si popovídáme. A pak honem pryč.
Stupáme na západ z údolí, Flagsík unaveně točí otáčky, přidávám plyn, ale více než 65 mil v hodině z něho nedostanu, ani to auto to nedává, jak je rozpálené. Za hradbou hor panují relaxační teploty okolo 36 stupňů. Schlazení a oddech. Za chvíli to bude na svetr☺
Překonáváme posledních asi 70 mil do naší dnešní cílové destinace, Ridgecrest, ubytováváme se, zajdeme na jídlo a spát. Bylo to vysilující.
Martin a Terka
Žádné komentáře:
Okomentovat