Motel 6

Ahoj,

stalo se to, co jsem očekával, dopisujeme blog z Hawaie. Vždycky, když jsem pár dní blogu dohnal, tak jsem ještě více nenapsal. Ale teď už je pohoda, 8 hodin ráno, jsme po snídani a válíme se zatím u hotelového bazénu. A doplnil jsem vám všude tagy (štítky) k jednotlivým příspěvkům, včetně dnů, ze kterého daný příspěvek je. To aby se vám lépe hledalo a četlo☺

Ráno jsme se v Ridgecrestu stavili na hotelovou snídani alá vejce v prášku, slanina a vtipný obrácený jogurt☺ Dnes totiž po cestě nic moc není, tak se raději najíme i hnusně.

Naší první zastávkou byl Red Rock Canyon State Park kousek od Ridgecrest, kam jsme zajeli na červené skály. Byla to jen malá zastávka, ale hned jsem zjistil, že lidská demece je nekonečně veliká. Byť je v parku zákaz volného pobíhání psů, tak párek, který přijel hned po nás, vypustil svého psa na volno. Takže vyfotit panoramatickou fotku, abych tam toho čokla neměl 5x, to byl oříšek☺

Znovu na cestě, sjíždíme z hlavní silnice a znovu stoupáme do hor. Spíše pahorků, ve srovnání s tím, co již máme za sebou, ale Terce se to už vůbec nelíbí☺ Alespoň tu všude kolem silnice rostou Joshua Tree, tak se Terka kochá. 

Postupně vjíždíme do kalifornské krajiny, jakou jsem si přesně představoval. Projíždíme městečkem Alta Sierra a Glennville a pomalu stoupáme do Sequoia National Forest. To ještě není park, je to takové předparčí. Je to tu samá zatáčka a Terce je blbě. Naštěstí po pár desítkách mil zákrut sjíždíme pomalu směrem do kalifornských nížin. Začíná ta správná krajina, vyschlá žlutá tráva, krásné pahorky, kameny a borovice. Paráda.

Shodujeme se, že další cesta skrze Sequoia National Forest není dobrý nápad, Terce to stačilo a tak namísto vyhlídkové 90 mílové cesty volíme už jen krátký 17 mílový přejezd do naší dnešní destinace, Porterville. Sjeli jsme do roviny, která se táhne až k oceánu, všude kolem jsou sady, citrusové, jablečné, hruškové, na tolik zelené barvy nejsme zvyklí. Uprostřed sadů jsou všude takové malé větrníky a přemýšlíme, k čemu asi slouží. Nakonec se druhý den dozvídáme, že v zimě z nich rozprašují horkou vodu, aby jim nezmrzly citrusy!

Čtenáři se konečně dočkali, spíme v Motel 6. Ja to klasiká šestka, jak si ji pamatuji, ale není to tak hrozné, jak to celou dobu s hrůzou ve tváři viděla Terka. Pokoj Deluxe nesmrdí, je vcelku čistý, jen je tu plno Mexikánců. kteří okupují bazén, takže z koupání dnes nic nebude.

Nakonec to ale nevadí, přesunujeme se do salátové síťovky Panera Bread. Dáváme si salát, sendwich, polévku a bezedný nápoj. Zapojujeme noťásek do zásuvky a píšeme blog a pohledy. Nakonec tu zůstáváme asi 5 hodin, ještě si dáme dezert a polévku na večeři a před zavírací dobou okolo 9 odjíždíme na motel.

Usínáme na malé posteli a Dubouš hlídá dveře. Je to hodný medvěd, škoda, že jednou skončí na pekáči...

Martin a Terka