Ahoj,
dnes jsme vstali podle plánu okolo půl šesté, rychle jsme se sbalili a odhlásili z hotelu. Tuhle snídani si klidně necháme ujít. Vzal jsem si akespoň trochu jablečného džusu do auta.
Vyrážíme asi ve čtvrt na sedm a míříme rovnou do Starbucsu na kávu a rozpečený croissant s čokoládou. Ještě doplníme benzín do Flagsíka a hurá na cestu. Tentokrát přijíždíme do parku tak brzy, že není ani kontrola rezervace vstupu a kartičky u boudičky. A nejezdí ještě ani autobusy na Mariposa Grove, kam se jdeme podívat na sequoie. No nevadí, počkáme si.
A čekání se vyplatí, protože jsme mezi prvními v parku a skoro sami. Procházíme se mezi stromy, fotíme si a čteme si popisky. Stromy jsou tu tak staré, že každý má své vlastní jméno, i ty na zem spadlé. To platí i pro stromy v Sequoia National Park. Sequoie mají tak tvrdé dřevo, plné ochranných látek, že ani po stovkách let, kdy je strom spadlý, nemůže shnít a jen pomalu tleje.
Vracíme se autobusem k autu a přesunujeme se do yosemitského údolí, chtěli bychom se projít k vodopádům Vernal Falls. S obtížemi parkujeme v Yosemite Village a jdeme na poštu konečně odeslat pohledy a pak na jídlo. Po velmi chutném sandwichi s rybím masem odcházíme na asi kilometrovou cestu na autobus, který nás doveze asi 3 kilometrů od Vernal Falls, zbytek pěšky. Je hrozné vedro, slunce pálí, teplota v údolí překračuje 32 stupňů. Dobíháme autobus a chystáme se na výšlap, jenže ouha, autobus zahýbá na jinou stranu a vracíme se zpátky na místo, ze kterého jsme před asi půl hodinou vycházeli na autobus. Co se to děje?
U řidiče se dozvídáme, že všechny zastávky směr Vernal Falls jsou zavřené a od paní na zastávce to, že je to odsud asi 15 kilometrů zpáteční tůra. Vzhledem k tomu, že je půl jedné a ještě nás čeká pár zastávek, tak tohle vzdáváme. Škoda, že jsme tu tak dlouho hledali to parkovací místo☺ Vydáváme se tedy znovu na cestu a ještě jednou zajíždíme na Glacier Point, dnes s mnohem lepším světlem. A stojí to za to. Výhled je fantastický.
Loučíme se pomalu s parkem, sjíždíme zpět do údolí a odjíždíme ven na opačnou stranu, dnes spíme na východní straně parku. Stoupáme znovu do kopců a hor, dnes je to ale již téměř naposledy. Jen zítra ještě jedeme přes park zpátky, jen ne už údolím.
Vjíždíme do pohoří Sierra Nevada, nikdy bych si nemyslel, že se sem někdy podívám☺ A ono to náhodou vyšlo. Kolem nás se tyčí horské štíty, pod námi se lesknou horská jezera. Krása. Na jedné foto zastávce nalézáme obří šišku, velkou skoro jako moje hlava☺
Projíždíme průsmykem ve výšce 3000 metrů nad mořem a sjíždíme dolů, k vesničce June Lake, kde dnes spíme. Máme jakýsi podhorský hotel, no jsem zvědavý. Nakonec nás ubytko příjemně překvapuje, uprostřed obřího lobby je veliký krb a atmosféra místa nám evokuje lyžařské výcviky ve škole☺
Máme hrozný hlad a jdeme do blízké pizzy na jídlo, máme tam i slevu z hotelu. Jmenuje se to June Pie Pizza/T-Bar Social Club a jídlo je takové nic moc, ale pivko ujde a dokonce hraje živá muzika. To je fajn. Posloucáme, popíjíme a nakonec jdeme vcelku rozumně spát.
Zítra nás čeká cesta do San Franciska.
Martin a Terka
Žádné komentáře:
Okomentovat