Ahoj všichni,
zase nestíháme, jsme už v pořádku v Kingmanu v Arizoně a máme za sebou Page, Flagstaff, Tucson a tunu zážitků, včetně nového auta (neprozradím, počkejte si).
Ráno v Page rovnou vynecháváme hotelovou snídani a jdeme do dobře hodnocené Hot n Sweet Coffee and Donut Shop na kávu a na něco k tomu. Něco k tomu se ukazuje být čokoládový koblížek a čerstvé zapečené bagely. Terka si dala se šunkou a swiss cheese, já s krocaní šunkou, slaninou a chedarem, oba s vajíčkem, a byly moc dobré.
Přesunujeme se do Lower Antelope Canyon, kde máme koupenou prohlídku. Provádíme check-in a čekáme asi 20 minut na začátek prohlídky. Přebírá si nás indiánský průvodce a odcházíme ve skupince asi patnácti lidí do kaňonu. Po včerejších deštích je všude nasáklý písek a průvodkyně nám říká, že včera museli rušit prohlídky, protože díky přívalové povodni vystoupala v opravdu úzkém kaňonu voda do výšky několika metrů. Přemýšlím o tom, jak asi budou vypadat pískovcové skály nachcané vodou a do toho se zatahuje slunce jediným mrakem širokodaleko. No, vidím to černě.
Sestupujeme do kaňonu a mé nejhorší obavy se potvrzují. Namísto hry slunečních paprsků na červenobílých skalách jsme se ocitli v kobce. Navíc zřejmě zaživa pohřbeni s asi 100 dalšími lidmi. Indiáni jsou totiž podnikavá cháska a rozhodně se nebojí vytřískat z rezervace maximum. Včerejší zrušené prohlídky narvali do dnešního dne, takže se posunujeme kaňonem (slovo kaňon je asi dost přehnané, je to spíše hodně úzká průrva v zemi, většinou prostor k chůzi není širší než metr, spíše menší a občas proložený výklenky) v nekonečném hadu lidí, bez šance na chvilku klidu a na dobrou fotku. V půlce prohlídky začíná konečně alespoň trochu svítit slunce, tak pár fotek pořídíme a i se zlepšuje náš zážitek z prohlídky. Ale ty lidé...
Kaňon jako takový je zajímavé místo, vznikl pravděpodobně vodou prosakující hlouběji pod terén pouště a erodující okolní pískovcové skály. Úzká průrva na povrchu, kterou proniká do kaňonu slunce dodává místu zajímavou atmosféru.
Po prohlídce si jdu popovídat s indiány na recepci a podávám stížnost. Jsem velice slušný a oni také, ale v podstatě mě posílají doprdele s tím, že podle jejich terms and conditions si mohou dělat vlastně co chtějí a nárok na slevu nemáme, protože jsme již prohlídku absolvovali a nestěžovali si na množství lidí předem. Jak asi, když nám o tom neřekli, že to bude přeplněné. Dostávám lísteček s číslem na jejich office a nazdar. Dál jsme to už neřešili, ale v recenzi na Google Maps jsem jim to hezky osolil.
Zajíždíme zpět do Page a zkoušíme znovu naše štěstí do daily lottery na The Wave, už si připadám jako v kasinu ve Vegas. Dnes to určitě vyjde!!!
A teď hurá na Grand Canyon. Už cestou vidím, že to budou asi přehnaná očekávání, mraky zaplňují celý horizont jako souvislá bílošedá stěna a zvětšují si lineárně s klesající vzdáleností do Grand Canyonu. Ještě před vjezdem stihneme lijáček, který se nás pak drží další hodinu. Paráda.
Je to tu krásné, přesně jak si pamatuji, jen bez sluníčka to prostě není ono. Stíháme alespoň dvě zastávky, než se definitivně rozprší a celé nebe se zatáhne do šediva. Dáváme si v marketu v Grand Canyon Village sandwich a čekáme, až přestane pršet. To se podaří a zkoušíme štěstí u návštěvnického centra na Mather pointu. Je zataženo a výhled ač krásný postrádá to projasnění sluncem. Sedáme do auta a rozhodujeme se, že chvíli počkáme. Z chvíle je skoro půl hodinka, ale nebe se na chvíli projasňuje, jdeme to okouknout, udělat pár fotek a vravíme se zpět do Page. Je pozdě a dorazíme ještě později. Na pohled je to o dost lepší než na fotce, ta svítivá, bílošedá záclona kolem horizontu a zapadající slunce prostě nedávají dobré světlo.
Silnice mezi Grand Canyonem a Page je pořádně vlnitá a neustále nám to nadzvedává vnitřnosti, jako na lodi. Mně se tio parádně líbí, Terce je parádně blbě.
Zastavujeme cestou na Cameron Trading postu na Shellce pro benzín a dochází k první závažnější situaci naší cesty. Stojan, respektive hubice pistole je defektní a po naplnění nádrže se benzín nezastaví, pistole je zaseklá na čerpání a benzín se proudem valí z nádrže ven. Chytám pistoli, vytahuji ji z auta a zároveň se snažím uvolnit zaseknutou západku (ta co se zacvakne aby člověk nemusel držet hubici při čerpání). Benzín stříká z vytažené hubice na auto a konečně se mi daří uvolnit zarážku a vypnout ten zpropadený benzín. Sláva, teď už jen to tu celé nezapálit.
Při mém souboji s hubicí mi pár kapiček vletí kolem brýlí k očím a pekelně to štípe. Tak honem na záchod a omýt si obličej a oči mýdlovou vodou. Cestou k autu pro změnu potkávám zmateného Japonce, kterému jiný stojan pro změnu akceptoval kartu, ale odmítl začít vydávat palivo. Je to tu nějaké zakleté. Terka je jako na trní a kontroluje mi oči. Já myslím, že dobré, ale ještě si řekneme v Page.
Cestou ještě zmokneme, ale pak se na nás usměje štěstí a fotíme si krásně nasvícenou cedulku města Page.
Kupujeme si něco rychlé u Mekáče s sebou a šup na hotel a okolo půl desáté spát. Jsme unavení a zítra ráno brzy vstáváme a vyrážíme znovu buď do Grand Canyonu a nebo Bryce Canyonu, podle počasí v pět hodin ráno.
Jo a surprice, surprise, The Wave jsme nevyhráli. Takže to definitivně neklaplo ale aspoň jsme se pokusili.
Dobrou noc,
Martin a Terka
Žádné komentáře:
Okomentovat