Pasti a pastičky v Rocky Mountains

Ahoj,

tak dnešní den máme před sebou velký přejezd další části Skalistých hor. Dost se těším, máme tam spoustu výhledových průsmyků.

Snídani jsme rovnou vynechali a brzy vyrazili na cestu. Ještě po cestě benzín, jen jsem se zase nechal nachytat na benzinku Costco, kterou jsem si spletl s Conoco. V Costco je sice super levný benzín, ale jen pro členy a stojan mě vyfáknul. Bylo to docela vtipné, protože Terka se mě nejprve zeptala kam test jedeme nabrat benzín a když jsem ji odpověděl, že do Philis 66 kousek zpátky, tak se mě nejprve zeptala zda sem a ukázala na červenou prodejnu Verizon a když jsem řekl, že tarif do telefonu už máme, tak se zeptala zda sem a ukázala na nabíjecí stanici elektromobilů Blue. Dost jsme se nasmáli☺

Pak již následoval serpentinkový výjezd do městečka Nederland vysoko v horách, kde jsem Terce slíbil za odměnu kávu a croissant. Na příjezdu nás sice nepříjemně překvapila práce na silnici a snad 15 minut čekání, ale nakonec to dopadlo dobře. Kavárnička New Moon Bakery and Cafe je výborná, vřele doporučujeme.

Přesunujeme se dál do Estes Park, odkud projedeme průsmykem na druhou stranu hor. Stoupáme po hezké silnici a trochu nás znejistí cedule avizující omezený vstup a možná zpoždění. A skutečně, narážíme na vjezd do parku Rocky Mountains NP, o kterém jsme vůbec netušili, že leží na naší cestě, měli jsme za to, že je někde okolo. No nevadí, máme krásnou červenou kartičku. Máme, jenže nemáme objednaný denní průjezd parkem, když jsme o parku ani nevěděli a Park Rangerka nás vykazuje s tím, že od 9 do 14 je vstup pouze na denní povolení, ta na dnešní den jsou již vyprodaná a musíme si počkat nebo jet jinudy.

Jsme ale bohužel ve velehorách a jet jinudy znamená zajížďku 100 - 150 mil a 3 - 5 hodin. Zuřím. Jednak jsem se na průjezd po téhle cestě opravdu těšil a za druhé to znamená, že se rozplývá sen o kratší cestě. V duchu proklínám všechny národní parky, jejich pracovníky a i nějaké to přání pracovního úrazu bylo☺

Ale nedá se nic dělat, volíme severní objízdnou trasu, zajížďka bude těch asi 100 mil oproti plánu a příbližně 3,5 hodiny. Terka trpí, sjíždíme serpentinkami do údolí jen proto, abychom zase začali stoupat na objízdnou trasu. Je to nekonečné, ale je tu hezký výhled. A přijde mi to tu takové povědomé. Dokonce míjíme úplně podobný sjezd do místního parku s úplně podobným stojánkem na lístečky a v duchu si říkám, že tu v té Americe mají všechny ty sjezdy na polňačku stejné. Dokonce i jména měst kam jedeme zní v duchu povědomě, Gould, Walden...

Posléze pohledem do mapy zjišťujeme, že jsme jeli úplně tu stejnou horskou trasu co včera, jenom z druhé strany. Tam, kde jsem den předtím odbočili vlevo a sjeli do údolí na Boulder, jsme se dnes z druhé strany napojili...

Kousek za Gouldem nás čeká sjezd na nezpevněnou komunikaci a přejezd asi 13 mil divočinou po polňačce. To bylo takové obzvláštnění cesty. Jsou tu otevřené pastviny a krávy se tu pasou všude hned u cesty, případně se procházejí a polehávají na cestě.

Naštěstí se vracíme zpět na asfaltku a sjíždíme už alespoň správným směrem z hor. Z okénka se dívám, o co jsem přišel, ale zase jsme si užili toto bez lidí, namísto přeplněného nároďáku. Pomalu sjíždíme do horských údolí, kolem horských jezer a jezírek, ale je jasné, že to nebude nadlouho. V jednu chvíli míjíme železniční trať, vinoucí se kolem horské řeky na opačné straně než je silnice, přimo na úbočí skal. A máme štěstí, po cestě pak vidíme i vlak, šplhající se do hor.

Ve chvíli, kdy si velehory dávají trochu oraz, projíždíme kolem krásného jezera Dillon Reservoir.

Stále jsme dost vysoko, skoro celý den se pohybujeme mezi 2500 - 3500 metrů nad mořem a blížíme se do dalšího pásma hor. Jsou nekonečné☺ Přejíždíme přes Valley of Ghost, což je náhorní plošina s opuštěnými a zaniklými hornickými městečky a opět trochu klesáme. Vjíždíme do deště a pozorujeme krásnou dvojitou duhu, která začíná doslova na dosah ruky od nás. Z auta to nebylo tak dobře vyfotitelné a venku lilo, ale když se pozorně podíváte do pravého rohu, je tam i ta druhá. Ve skutečnosti to bylo úžasné, byla celá, půlkruhová a vršek obou se ztrácel v nízké oblačnosti nad námi.

Čeká nás poslední výjezd okolo Twin Lakes do Independence Pass, průsmyku nad lyžařským střediskem Aspen. Po cestě potkáváme i pár zástupců říše zvířat. Tohle je opravdu vysoko, 3773 metrů. Vystupujeme z auta a jdeme se podívat na vyhlídku. Vzhledem k tomu, že jsme to celé vyjeli během pár desítek minut a vystoupali o skoro 1,5 km, tak se po malém kopečku totálně zadýcháváme a málem se složíme. Super☺ Ale výhled je to tedy úchvatný a dokonce i slunce se na nás trochu usmálo.

Sjíždíme už naposledy dolů, do Aspenu a dál na Basalt, kde jsme dnes ubytovaní. Ještě po cestě, před Independence Pass voláme na ubytko a děláme check-in po telefonu, protože mají check-in jen do 20:00 a již tušíme, že to nedáme. Paní je ale moc milá a ochotná a bez problému to s námi po telefonu dá, říká nám, že odchází domů ve 21:00 a když nedorazíme, tak nám dá kartu vstupní do schránky u dvěří. Nakonec přijíždíme na ubytko ve 20:44, potkáváme se s paní, přebíráme si kartu a hurá na pokoj.

V Aspenu a Basaltu mají ještě Vánoce, no není se co divit, sníh tu je asi většinu roku.

Umýt a spát, pro dnešek toho bylo opět dost.

Martin a Terka